Vůně léta …

SOBOTA 23. DUBNA 2016

     Že jsme rádi objevitelé a cestovatelé, nenecháme si nikdy ujít příležitost a navštěvujeme i další okolní města. To je jeden z důvodů, proč neletíme, nejezdíme s cestovkou ani jinak organizovaně, ale sami, autem a do místečka, které si předem vybereme podle nám milých kamenitých a skalnatých pláží a přístupu k volnému moři. Jezdíme takhle už několik let a nikdy se nám nestalo nic špatného, vždy jsme našli ubytování až na místě, za slušnou cenu a na krásném místě u příjemných lidí.

    A že jsme rádi neomezovaní, jezdíme vždy na blind, obíháme ubytování a docela brzy se zadaří.

A nebývá ani nejlevnější, ani nejdražší, ani největší, ani nejmenší, ale líbí se nám nejvíc a my se zase líbíme naším bytným, což je jak jistě souhlasíte, docela zásadní věc 🙂

      Voní tu moře,  jak říkal náš první pan domácí  Petar v Ražanji  „MÓRE MÓRE “ a už naléval Rakiji a při každé příležitosti vtipkoval o Viagře, u čehož se jeho paní potutelně usmívala, asi to byl jeho kolorit. Další domácí – Nikša se sestrou a maminkou, která si s námi povídala česky a polsky a nechala nám užívat jejich terasu, nad kterou zráli maličké meruňky a my si mohli trhat co hrdlo ráčí. Nebo Zoran, starší důstojný pán s pracovitou a nanápadnou ženou a hojně navštěvovaný dětmi s rodinami –  který nás vzal na projížďku motorovým člunem, já seděla na přídi jako mořská panna s mořským větrem ve vlasech a pak mu na oplátku opekla pravé české bramboráky s jejich mažuranem (majoránkou). Ty jsme potkali v Žuljaně.

     Tyhle všechny nám do cesty poslal osud a já jsem za ně moc ráda. Dali nám domov, příjemnou společnost a nezřídka svůj čas a přátelství. Pekli nám ryby, nalévali silné trpké rudé víno, darovali jejich tamnější bylinky a dovolili nám trhat fíky ze zahrádky. Od té doby se jimi v Chorvatsku nacpávám co to jde, u nás jsou totiž tak slaďoučké prostě nesehnatelné, a manžel už mi rovnou staví u silnice, když vidí jak obhlížím obsypané fíkovníky s medově sladkými plody.

     Jen se nepovalujeme, ale i jezdíme objevovat okolní pláže a letoviska a sledujeme život obyčejných lidí a věčný tok turistů. Kupříkladu na Korčule jsem seděla a 2 hodiny pozorovala naloďování zástupu lidí na obrovskou výletní loď. Fascinoval mě systém odbavování a rozdělování pasažérů do malých přepravních lodí, připomínajících spíš tank křížený s ponorkou než vodní plavidlo. Pak jsme se na netu dočetli, že se na tuto loď vejde až 3.500 pasažérů – neuvěřitelné ! A pak ještě několik dní virtuálně sledovali loď na její plavbě středozemním mořem.

                Proto miluju cestování a poznávání, je toho tolik k údivu a obdivu kolem nás 🙂 ♥

… samozřejmě povinná výbava nesmí chybět – pletu a háčkuju totiž i v autě , nesmí ale být kruháče a serpentýny , to pak blinkám 😀

PUNAT – ach tam bylo nááádherně x-)



…ranní idylka 🙂

Koho je asi místečko vpravo ? Správně, moje 😀

KRK – největší město na ostrově Krk

….neúmyslný autoportrét s úžasnou místní keramikou …

A pravá Krčská pizza, ňami ňami.

BAŠKA  – až moc zalidněná jedna obrovská dlouhá pláž,

 ale krásné výhledy ze starého jádra města

VRBNIK – kdo tam nebyl, jako by nežil .

Úžasné překvapení z polohy městečka, které se sluní na břehu moře,

 jenž  do něj vykrajuje hluboký vodní zářez. Asi nejnádhernější staré úzké spletité uličky, poschoďovité domky s dokonale řešenými terasovými dvorečky,

do hladka ošlapaná starobylá kamenná dlažba, které jsme neodolali a chodili po ní bosi.

Vrbnik se mi hluboko zaryl do paměti, nádherný zážitek, prostě dokonalé místo … ♥

                                  … tenhle byl na prodej a já se na chvilku zasnila, co kdyby ….

            …naše bosorka  🙂 ….

A na rozloučenou jsme si koupili na trhu v Punatu pravou chorvatskou upomínku,

keramický obrázek od paní původem ze Slovenska 😀

No není ten svět malý ? 😉

Zdobí mi můj pracovní koutek spolu s dalšími andělkami, srdíčky, a ptáčkem 🙂