Já když na to přijde tak i pletu …

ČTVRTEK 21. DUBNA 2016

… pletu dobře, pletu ráda – dovolím si parafrázovat notoricky známou repliku  z filmu Anděl na horách s nepřekonatelným Rudolfem Deylem

„Já když na to přijdu tak i skáču. Skáču dobře, skáču rád“

     Jen tak mírně zavzpomínám na své začátky při návratu k pletení do zhruba 20 letech.
Jeden z velkých okamžiků (pletařky a ostatní rukodělky pochopí)  pro mě bylo pořízení si neuvěřitelné sady dřevěných pletacích výměnných jehlic.  Už jen když přišly a zavoněly mi krásnou vůni přírodních olejů, oku zalahodily nádhernými barvami a prsty se kochaly hebkostí povrchu, to všechno si budu vždycky pamatovat.

     Od té doby pletu. S radostí, nadšením a očekáváním,  pýchou, když se dílko vyvede.
Někdy si to opravdu užívám, to když je o něco víc párání, ale i tak to mám ráda, hlavně že motám.

K ručním pracem mě kdysi přivedla moje maminka, která si s námi čtyřmi dětmi a velkým hospodářstvím ještě našla čas na takové , pravda v 70 letech navýsost praktické zájmy, jako pletení, šití a drhání. Časem jsem se naučila navíc vyšívat a háčkovat , což se mi taky v životě docela hodilo. Mé další  začátky v 90 letech byly ve znamení šití a pletení pro děti, v obchodech totiž bylo nikde nic a tak se tvořilo doma. Z té doby mé dva dodnes uschované svetříky.

A teď ? Mám rozpletené ponožky, úžasný šátek na rodinnou slávu čeká na poslední finální úpravy, za sebou pár krásných zážitků na pletařském poli a taky pár skvělých spřízněných duší jak virtuálních tak opravdových a mému srdci drahých .

              No jak tak koukám, dnes jsem nějak naměkko 🙂 Ale mám nárok, no ne?
   Vzpomínky na doby minulé mě dostávají –  děti byly malé, my mladí a svět jednodušší a menší.
     Tu máte pro představu pár mých projektů, jak je dnes ve světě zvykem říkat 😉

…moje prvotina, cardigan pro mě….

 … sukýnka pro Valinku pletená loni v létě na zadním sedadle cestou na Lipno …

                                                                                   

 

…setíky pro kamarádčinu novorozenou holčičku …
 
 
…svetřík pro Valinku doplněný velice oblíbenou a padnoucí čepičkou …

a další vymazlenec (moje pletařská maturita) 🙂
     Nemůžu vidět jehlice holé, bez načatého pletení jsou jako vyschlá řeka nebo mrtvý les, nejde na to koukat.
Doplést, uzavřít, nahodit, plést, doplést, uzavřít, nahodit a pořád dokola, to je jejich život který jim dávám a móóóc mě to baví 🙂
A co vy ? Pletete ? 🙂

EDIT :   Je rok 2021, retro svetříky opět zabalené v krabici na půdě,

cardigan mi tak moc neslušel, že dlouho ležel v šuplíku až byl vypárán a přepleten na super svetřík milovaný a oblíbený,

sukýnka nošená tak dlouho, dokud byl zadeček schovaný,

setíky snad vynošený,

růžový svetr s čepicí byli velicí oblíbenci a nošení až co to šlo, a šedý svetřík?

Nošen dlouhá léta – pletu i šiju raději „rostoucí“ věci – ale bohužel zima 2019-2020 byl téměř nacipr campr prožrán moly, asi chutný kousek …  Hmm, zajímavá retrospektiva, což ?

 

 

2 názory na “Já když na to přijde tak i pletu …”

  1. Ty jsi ale popleta. dyť pleteš jak bůh sim tě 😀
    Vainka pinká a máma padá na ústa rovnou na klávesnici ….

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *