PÁTEK 29. ČERVENCE 2016
… obyčejný a přesto báječný 🙂
Práce volá, naštěstí během prázdnin byla možnost pozvolného návratu , čímž jsem se nepřipravila o poslední krásné a pohodové prázdniny a zároveň už si pomaloučku zvykám.
I tak je jako nejkrásnější část pracovního dne chvíle, kdy si jdu pro dcerku do školky či k babičce – o to víc si uvědomuju že práce je pořád jenom práce, ať je někdy pro radost anebo k vzteku 🙂
A abych byla kóča mezi těmi dospělými , dopřála jsem si dvoje nové botičky – bože já jsem ale marnivá ženská ! …
A že teda tady z těchto mě nohy bolely/bolejí jako čert …
… zašli jsme na chvíli do lesa a tak bude na polévku a hlavně na gulášek …
… a pak už honem dítko dnes za asistence tatínka do hajan
a já využila chvíle klidu a obešla to naše malé království …
Manželovy dílny, kde pro nás vyrábí kdeco ze dřeva …
… a z kovu …
… moje milé kytí …
… a uvařila čajíky 🙂
Bohužel, ten žlučníkový je můj (nojo, to včera ty makrelky ) a musím říct,
že jsem nikdy hnusnější nepila.
Asi pude, to budu raději zdravá než tohle 😀
Zítra se moc těším na milou návštěvu, kamarádku Wendulku z druhého konce republiky
a jasně že i s pletením …
Klubíčka prostě spojují 🙂
Krásně botičky máš a manžel má krásnou dílnu, příště ji budu chtít vidět osobně 😉
To jsme nestihli.
I tak to bylo super Wendi 🙂