… byl vcelku výživný, ostatně tak jako celý poslední rok, půlrok, měsíc … No zkrátka, je to fičák, co Vám mám povídat :)Když tak kouknu na poslední příspěvek, no, dlužím Vám vysvětlení, co se mnou vlastně je, takže tady to máte:
Brno jsem dojezdila a věru, byly to krásné časy, na které moc ráda a s velkou láskou vzpomínám.Plno nových přátel a vůbec, jakési zabydlení se v té stejně praštěné a neustále se rozvětvovací komunitě látkomilek, jako jsem já sama, (no však to znáte, když se dostanete do party stejně naladěných lidiček jako vy), chvíle kdy naše dcera Zuzanka za mnou přijela aspoň na odpoledne i s tehdy maličkatým Lexíčkem, na pohodu a skvělý pokec s Terezkou i Renatkou, které si složitě dělaly čas na potulování se po místních kavárnách, kde jsme si filozofovaly tak krásně po holčičím, a já jsem moc ráda že s každou z nich mě pojí myslím hodně pevné přátelství, naši vždycky usměvavou blonďatou a zkušenou paní lektorku šití, která mi nakonec svěřila svoje TOP průmyslové stoje které bezmezně miluju a vím, že ony mě též, na ty hodiny strávené ve své maličké bublině v (na naše zvyky tehdá) luxusním žlutém autobuse RegioJet buď s Bártou v uších, Beátě na monitoru mého NB (Beáta Oravcová, věhlasná SK propagátorka barevné typologie, a fakt umí !) , nebo filmu na té super pidiobrazovce, na které jsem byla těch pár měsíců byla docela závislá 😀 (v dobrém, samozřejmě ).
Brněnské divadlo, krása na Maliňáku
No a Brno ♥
To je srdcovka, už navždy.
V tomto duchu bych s klidem mohla napsat nekonečnou větu na celou stránku o zážitcích a krásných chvílích, které mi čas v Brně dal, zážitky na které se nezapomíná a momenty, které budu mít před očima už asi navždy. A tím můžu krásně omluvit i to mega množství fotek v mobilu, nad kterým všichni kolem mě kroutí hlavou a které je potíž nějak zredukovat, protože …
Protože je to jednoduše moje paměť, taková maličká soukromá zážitková databanka, s rádoby neomezenou kapacitou.
A to si pište, že co zážitek, tak pilně fotím, a přitom si rovnou skládám v hlavě článek , kterým ty moje fotky tady na blogu pro vás doprovodím. No fakt, takový jakýsi automat v hlavě mám, který mi z každé nekaždodennosti vystřihne článek s fotkami a v něm doprovodný, téměř fejetonový text.
Herdek, těch už mi hlavou za poslední dobou prošlo… A já se k nim s Vámi budu moc ráda sem tam vracet.
Takže???
Naposledy, tj. v lednu, jsem před sebou měla zkoušky ze střihů, sakra náročný víkendový běh konstrukce pánských střihů a poslední běh rekvalifikace, a to šití kalhot, saka a zimního kabátu a následnou profesní zkoušku na střední škole ART ACON v Prostějově.
Byla to teda jízda, náročná ale krásná a já si to maximálně užila.
V téhle chvíli prostě musém poznamenat, že nikdy předtím mě škola tak hrozně moc nebavila, jako teď, kdy jsem se učila věci z oblasti, kterou mám ráda a které se věnuji a chci v ní být nejlepší jak dokážu. Vážně, školství naše státní. Dětem, které ve 13 jako FAKT nemůžou tušit, kam je život zavane a jak jak zformuje, dopřejte automaticky co nejlepš a nejširší všeobecné vzdělání a hned potom je šupem pošlete na zkušenou do světa, ať hlídají děti (zjistí jestli není náhodou lepší nápad si na děti a rodinu kapku počkat), trhají třeba mandarinky (uvidí jak jim sedí fyzická práce bez větší n utnosti mozkového zapojení), nebo třeba drhnout nádobí v zaplivané americké jídelně (no, tak tam si to asi ani nedokážu představit 😀 ).
O ou, zase větvím. Moje myšlenky se rozbíhají jako závodní koně, tak prrr, zpět k tématu :))
Certifikáty mám 4, praxi získávám, a jak už to tak bývá, s hrůzou zjišťuju, že čím víc se učím, tím víc se děsím toho, co všechno ještě neumím 😀 😀 😀
A tak jsem se rozhodla završit svou snahu o své co největší „zodbornění “ individuálním studiem a nakonec složením závěrečné zkoušky v oboru Krejčová na výše uvedené škole v Prostějově. Velkým dílem i proto, že po praktické stránce nás vede fakt sakra dobrá paní mistrová. Na zkoušku byla určená výroba saka konfekčním způsobem, jezdila jsem ho tedy několikrát do měsíce šít, učit se konstrukci střihů podle Müllera, což je absolutně jiný svět čar a čísel než jsem si zakořenila v Brně, učila se teorii postupů, strojů, materiálů, technologií a např. i ekonomii. Jelikož jsem měla na naučení celé zadané učební látky a taky na vypracování Závěrečné ročníkové práce šibeniční termín, a celé se to nakonec nešťastně časově trefilo do dalších našich rodinných záležitostí, ze zkoušky jsem se včas omluvila a tím pádem se tahle anabáze stává záležitostí, která je na pořadu dne pro tento školní rok.
No a že je letos pro naši Valinku zároveň její premiéra coby prvňáčka, tak a to ani teď nebude úplně procházka růžovým sadem :))
I přesto se těším, no jasně že i trochu (někdy hodně 😉 ) bojím, ale to je přece úplně, úplně noumáuní, viď Úďo 🙂
A tak žiju, šiju, miluju, lítám po horách i po vodě, zkouším další nový věci, piluju ty starý věci, a do života mi tryskem vplouvá neuvěřitelné množství fakt inspirativních lidí ( sakra kde jste byli doteď, anebo jsem vás prostě jenom neviděla ?) a kopa krásných věcí. To vše se samozřejmě vyváženo potížemi, zádrhely a důsledky špatných rozhodnutí, nemocemi v rodině. Prostě jako všude 🙂
Tak, jsou 2 hodiny po půlnoci, poprvé zkouším sama přidat článek na tyhle nové, leč ostudně nedokončené webovky. Osudné je to pro mě, bo já musím zabrat, aby bylo proč sem vůbec chodit.
A jak tohle vznikalo a co s tím a zároveň se mnou ?
Tak to zase příště, už teď je to dlouhé jako sousedovy tepláky 😀 😀
Krásné pondělní ráno přeju a ladný vstup do nového týdne ♥
Vaše Bella